Dům kultury Poklad

 

 

 

 

DK POKLAD, s.r.o.

Ostrava-Poruba, M. Kopeckého 675

Zapsána v OR, vedeného Krajským soudem v Ostravě oddíl C, vložka 5163

IČ: 47670576, DIČ: CZ47670576

 

e-mail: dkpoklad@dkpoklad.cz

596 940 021 - sekretariát, ekonomické oddělení,  zabezpečuje veškeré ekonomické záležitosti společnosti, fakturaci, dlouhod. pronájmy, smluvní vztahy

 

 

 

 

 Vlastnické vztahy a pohled do budoucna

 

Prvním provozovatelem kulturního zařízení pod názvem Klub pracujících v Ostravě – Porubě byl Závodní výbor ROH při Dopravním podniku města Ostravy, poté ho roku 1965 nahradil Závodní výbor ROH při Dolu Vítězný únor. Roku 1969 přešla správa objektu na Závodní výbor ROH při OKD, správa sídlišť Ostrava a společně s převzetím se změnil název zařízení na Dům kultury OKD. V březnu 1990 se vlastníkem domu kultury stává Základní organizace odborového svazu pracovníků hornictví geologie a naftového průmyslu a následně 3. března 1993 vzniká společnost s ručením omezeným DK POKLAD, kterou pak 29. 7. 2008 získává do vlastnictví statutární město Ostrava.

Rozhodnutí statutárního města Ostrava kapitálově vstoupit do obchodní společnosti a stát se jejím jediným společníkem, pramenilo ze snahy vytvořit lepší podmínky pro společenský a kulturní život obyvatel Poruby. Zásadním předpokladem pro splnění tohoto cíle je získat dostatek finančních prostředků na celkovou rekonstrukci objektu, včetně modernizace letního kina Amfi, které je vlastně posledním letním kinem na území města Ostravy.

V součastné době je dokončena architektonická studie, která vytyčuje základní parametry rekonstrukce, stanovuje rozpočet stavby a časový harmonogram stavebních prací. Druhá fáze, jež by měla proběhnout v první polovině roku 2010, bude spočívat ve výběru projektanta a následně ve vytvoření dalšího stupně projektové dokumentace, jak pro územní řízení, tak i stavební povolení. Poslední krok – samotná rekonstrukce a modernizace, by měl být zahájen v lednu 2011.

 

 

 

Objekt domu kultury měl v urbanistické struktuře tvořit ukončení jižního konce příčné osy (Alšovy ulice) hlavní východozápadní třídy. Severní strana příčné osy byla zkrácena výstavbou desetipodlažního domu na Alšově náměstí, jenž tvoří protipól horizontálně koncipovanému domu kultury. Obslužné komunikace byly umístěny do prostorů z východní i západní strany fasády středního křídla, které je z jihu o jedno podlaží níže na terénu než ze strany hlavního průčelí, což umožňuje přímé napojení technických prostor zázemí divadelního sálu i technického zázemí budovy v podzemních podlažích obou bočních křídel. Za východním křídlem byl vymezen prostor letní zahrádky přilehlé kavárny, přístupný schodištěm z 1. NP východního křídla. Za jižním průčelím byla plánována půloblouková letní divadelní scéna s jevištěm při jižní fasádě středního křídla, která měla ve středu ustupující niku a vstupy do prostor zázemí divadelního sálu, a s okružnou komunikací s vyústěním dvou rovnoběžných komunikací v prostoru ulice Hradčanské, která měla být spolu s okolní zástavbou zrušena. Nicméně roku 1966 bylo toto řešení změněno a nahrazeno výrazně větším letním amfiteátrem se stupňovitým hledištěm 1500 sedících diváků. Celé jižní průčelí středního křídla pak bylo zakryto představeným proscéniem s projekční plochou. Vstupy do prostoru amfiteátru s prodejnami vstupenek byly z obslužných komunikací. V prostoru za amfiteátrem je tak ukončena ulice Hradčanská, která spolu s rodinnými domy při ní stojícími ještě patří do původní struktury zástavby Staré Poruby.

Objekt domu kultury v Porubě prošel během své existence mnoha stavebními úpravami. Většina úprav se však neprojevila výrazně na exteriéru budovy. Došlo také ke změnám funkčního využití některých částí objektu. První výraznou změnou byla v 60. letech 20. století přístavba amfiteátru s proscéniem promítací stěny při jižní fasádě středního křídla. Na konci šedesátých let byla zrušena šatna pro návštěvníky tanečního sálu a nahrazena skladovými prostory, v jednom segmentu původního šatního pultu byl vestavěn barový pult a do volného prostoru umístěny barové stoly a židle. V 70. letech byl kromě renovací technologií doplněn mobiliář posluchárny a promítací stěnu, dřevěný obklad bočních stěn a posluchárenské pulty, a byl zaslepen světlík ve stropě. Také místo bufetu ve foyeru divadelního sálu byly v roce 1986 vestavěny dvě kabinky pro zvukového a osvětlovacího technika a místnost kuřárny na východní straně byla adaptována na bufet s barovým pultem. V rámci dispozičních úprav v roce 1977 byl zrušen byt správce a dvě místnosti bytu byly přeměněny na klubovny, propojené s kavárnou. V roce 1988 proběhly generální úpravy interiéru kavárny vestibulu. V kavárně byl původní mobiliář a obklady stěn a sloupů nahrazeny novými, ve vestibulu byl původní obklad šatního pultu a přilehlých stěn vyměněn a prostor vestibulu byl doplněn o uzavřený recepční pult a protější box s křesly, které nahradily již nevyhovující pokladny.

Největší změny proběhly v devadesátých letech 20. století po změně vlastníka, kdy došlo především k úpravám v bočním křídle objektu. Mnohé prostory byly změněny na komerčně využívané. Z kluboven patřící kavárně vznikly kanceláře se samostatným vstupem, které prošly dvěma dispozičními změnami. V prostorách kavárny byla zrušena šatna, která byla nejprve nahrazena v osmdesátých letech 20. století výčepem a výdejním oknem a posléze změněna na hernu. Vlastní interiér a mobiliář z osmdesátých let byl také odstraněn a nahrazen, přibyl nový barový pult a osvětlovací tělesa. V 2. NP byly klubovny nahrazeny kancelářskými prostory s drobnými dispozičními úpravami. Nejvýraznější funkční i dispoziční změnou prošel suterén středního křídla a celé západní křídlo. Bylo zrušeno původní využívání tanečního sálu i jeho zázemí a v roce 2001 nahrazeno fitness studiem, které původní sál a příčkou oddělený původní prostor šatny využilo jako cvičební sály se vstupní recepcí místo prosklené stěny do sálu. Zároveň byly do prostoru galerie tanečního sálu vestavěny místnosti solária, a místo původních sociálních zařízení a části foyeru byly vestavěny převlékací šatny a umývárny návštěvníků a personálu fitness centra. K fitness centru byla připojena i původní kuchyň kavárny ve východním křídle, která byla ještě předtím v devadesátých letech využívána jako kulečníkový bar. Vybouráním několika příček a oddělením od zbývajících částí zázemí kavárny tak vznikla jedna větší místnost posilovny. Změny se také dočkal vstup do 1. PP z vestibulu, kdy východní schodiště bylo zaslepeno a západní bylo uzavřeno příčkou. Výraznými změnami prošel i prostor loutkové scény, kdy nejprve pro prodejny sanitárního vybavení byla škvárovým posypem, betonovou mazaninou s keramickou dlažbou zarovnána podlaha hlediště, zaslepeny dveře do vnitřní chodby křídla a v úrovni stropu prvních nadzemního podlaží lehkou dřevenou konstrukci zastropen prostor provaziště. Také v prostoru jeviště byla vytvořena nová podlaha ze škvárobetonu s nášlapnou vrstvou z jekoru, uložená na ocelové konstrukci. Později při adaptaci na restaurační provoz byl ze severní strany proražen nový vstup se zádveřím, doplněný o sociální zařízení, odbourány části bývalého bufetu, a prostor jeviště byl uzavřen a rozdělen na kuchyňské provozy. Do prostoru bývalého hlediště byl vestavěn barový pult a další nízké zděné dělící konstrukce. Ze západní strany fasády byly proraženy dva nové okenní otvory do kuchyňských prostor. V 2. NP západního křídla byly sceleny místnosti skladu knih a prostor výdeje knih a změněny na taneční sál. Část sociálního zařízení byla přeměněna na šatnu tanečníků a prostory dětských čítáren adaptovány pro potřeby taneční školy. Původní velká místnost čítárny byla rozdělena na dvě podélné učebny se společným zkoseným zádveřím.

V průběhu užívání objektu bylo několikrát plánováno i rozšířit objekt. V roce 1973, 1984 a naposledy v roce 1989 byly vypracovány rozdílné projekty nového křídla navazujícího z jižní strany na západní křídlo. Rozšířením o toto křídlo mělo být zvětšeno zázemí účinkujících loutkového divadla, doplnění administrativních prostor objektu a nové prostory dětských kroužků a baletního sálu vč. zázemí. Žádný z těchto projektů nebyl z finančních důvodů dotažen do realizace. Stejně tak dopadla i studie z roku 1986, která ve třech variantách řešila zastřešení letního amfiteátru příhradovými deskami na sloupech.